Předloha
Model představuje letoun Vought F4U-1A Corsair s kódovým označením 29, na kterém v lednu 1944 létal Lt. Ira Cassius Kepford u jednotky VF-17 Jolly Rogers.
Lt. Ira Cassius Kepford
Ira Kepford patřil k nejúspěšnějším pilotům perutě VF-17 „Jolly Rogers“ a na jaře 1944 byl vedoucím esem amerického námořnictva. Během bojového nasazení v Pacifiku dosáhl celkem 16 potvrzených vítězství.
Pro tento stroj je nejdůležitější období kolem ledna 1944, kdy VF-17 působila z Bougainville proti japonským základnám v oblasti Rabaulu. Právě tehdy Kepford rychle navýšil své skóre: 27. ledna se po sestřelu dvou Zer stal esem a o dva dny později přidal další čtyři vítězství při doprovodu úderných svazů. O den později sestřelil další nepřátelský stroj, přestože byl jeho Corsair těžce poškozen a po návratu musel nouzově přistát.
Také v únoru 1944 pokračoval v bojových letech nad Novou Británií a Bougainville. Do konce svého nasazení v dubnu 1944 byl s 16 sestřely nejúspěšnějším pilotem amerického námořnictva.
Vought F4U Corsair
Na začátku války v Pacifiku utrpělo americké námořnictvo citelné ztráty v bojích s japonskými stíhačkami Mitsubishi A6M Zero. Reakcí byl urychlený vývoj nové generace palubních letounů schopných získat vzdušnou převahu. Jedním z nejvýznamnějších se stal Vought F4U Corsair, původně navržený jako vysokorychlostní palubní stíhací letoun.
Corsair byl konstruován kolem výkonného motoru Pratt & Whitney R-2800, který roztáčel dosud největší vrtuli použitou na jednomotorové stíhačce (průměr 4 m). Charakteristické zalomené křídlo umožnilo zachovat krátký a pevný podvozek a zároveň dostatečnou světlost vrtule. Prototyp vzlétl v roce 1942, avšak omezený výhled z kabiny a sklon k odskokům při přistání komplikovaly provoz na letadlových lodích. První sériové stroje proto sloužily převážně u pozemních jednotek námořní pěchoty.
V létě 1943 byla představena verze F4U-1A s prodlouženou ostruhou podvozku, upraveným překrytem kabiny pro lepší rozhled a malým vyrovnávacím plechem na pravém křídle, který zlepšoval vlastnosti při dosednutí. Přesto americké námořnictvo zpočátku upřednostnilo typ F6F Hellcat jako hlavní palubní stíhač. Corsairy se tak nejprve uplatnily především u pozemních perutí US Marine Corps v jižním Pacifiku.
V bojích se však osvědčily jako mimořádně výkonné stroje – kombinace vysoké rychlosti a šesti kulometů ráže 12,7 mm jim umožnila účinně čelit japonským Zerům a postupně získat vzdušnou převahu.
Stavba a úpravy
Jako základ posloužila perfektní stavebnice od firmy Tamiya, která je pověstná skvělým zpracováním. Stavba byla velmi přímočará díky skvělému lícování dílů. Do interiéru jsem použil lepty Eduard.
Barvy a postupy
Použity barvy Gunze řady C (, , ). Odření jsem vytvořil tak, že jsem nejdříve nastříkal budoucí místa odřenin hliníkovou barvou. Po zaschnutí barvy jsem povrch nastříkal prostředkem AK Interactive Chipping Fluid, na který jsem po zaschnutí nanesl vrstvu základové barvy. Po úplném zaschnutí jsem pomocí zubního kartáčku a vody odřel vrchní vrstvu barvy. Opět jsem nastříkal AK Chipping Fluid a na něj nanesl vrstvu barvy. Po zaschnutí jsem opět pomocí kartáčku a vody odřel vrchní vrstvu barvy, čímž vznikly oděrky. Pro naznačení očouzení od výfuků a zbraní jsem nastříkal silně zředěnou černou barvu v isopropylalkoholu.
Obtisky
Místo originálních obtisků Tamiya (jsou hodně tvrdé) jsem použil kvalitní obtisky Techmod TECH72018.
Co říkají modeláři
F4U-1A Corsair od Tamiyi ve 1/72 je jednoznačně považován za nejlepší dostupný kit tohoto typu v daném měřítku. Detail interiéru soupeří s verzí v měřítku 1/48 – kokpit disponuje průhlednou podlahou a okénkem ve spodní části trupu, které většina ostatních kitů Corsairu zcela přehlíží. Stěny kokpitu a podvozkové šachty jsou detailně zpracovány a šachty mají správnou hloubku. Motor nabízí oba řady válců a kryt motoru lze zobrazit s otevřenými či zavřenými klapkami. Obtisk přístrojové desky a pásů jsou přiloženy v kitu.
Pasování je vynikající a stavba probíhá bez komplikací – jak lze od Tamiyi očekávat. Jde o kit, který svou kvalitou, přesností a stavebními vlastnostmi výrazně převyšuje konkurenci a zaslouží si označení referenční model pro tento typ v měřítku 1/72.
Galerie
Zdroje
- Vought F4U Corsair - Wikipedie - český přehled vývoje, verzí a bojového nasazení
- Vought F4U Corsair - anglický souhrnný článek o typu a jeho variantách
- The Vought F4U Corsair, Part 1 - podrobný technický a historický přehled raných verzí Corsairu
- F4U Corsair | Fighter Aircraft, WWII, Carrier-Based - stručné encyklopedické shrnutí typu v angličtině
- Chance-Vought F4U Corsair - military.cz - český článek o konstrukci, výkonech a bojovém použití
