Předloha
Maj. W. M. Mahurin
Walker Melville „Bud“ Mahurin (1918–2010) byl stíhací pilot USAAF/USAF a jedno z nejvýraznějších amerických es druhé světové války. V Evropě se stal prvním Američanem, který dosáhl statusu „double ace“, a zároveň patří k nemnoha letcům, kteří sestřelovali protivníky ve dvou světových válčištích – v Evropě i v Pacifiku – a později ještě v korejské válce. Ve druhé světové válce mu bylo přiznáno 20,75 vzdušných vítězství, z toho většina na P-47 Thunderbolt; v Koreji přidal 3,5 sestřelu MiG-15, takže jeho celkový součet dosáhl 24,25 zničených letounů v leteckém boji.
V roce 1943 byl zařazen k 63rd Fighter Squadron, 56th Fighter Group a od jara létal bojové mise z Anglie na P-47 Thunderbolt. Po nehodě, při níž musel 12. srpna 1943 opustit vlastní P-47, dosáhl první potvrzené sestřely 17. srpna při doprovodu bombardérů; postupně se vypracoval mezi nejúspěšnější americké piloty P-47 a v Evropě nasbíral 19,75 uznaných vítězství, než byl v roce 1944 po dalším seskoku nad okupovanou Francií stažen z operačních letů. Na podzim 1944 se vrátil do služby v Pacifiku jako velitel stíhací složky 3rd Fighter Squadron (3rd Air Commando Group) na Filipínách; v lednu 1945 si připsal zničení japonského bombardéru při letu na P-51 Mustang, později velel celé skupině a ve válce patřil k pilotům, kteří byli nuceni vyskočit v obou válčištích.
North American P-51 Mustang
North American P-51 Mustang byl jednomístný stíhací letoun dlouhého doletu, který se během druhé světové války stal jedním z klíčových typů spojeneckého letectva. Největší proslulost získal jako doprovod bombardérů při náletech nad okupovanou Evropu a Německo, kde pomáhal prosadit vzdušnou převahu; nasazení se však dočkal i v Pacifiku proti Japonsku.
Zajímavý je už jeho původ: Mustang nevznikal primárně pro USAAF, ale na britský podnět. Britové původně jednali o licenční výrobě Curtissů P-40, North American Aviation však nabídla vlastní projekt a slíbila rychlou stavbu prototypu. NA-73X poprvé vzlétl 26. října 1940. První série s motorem Allison měla ve větších výškách limity, které později vyřešila instalace motoru Merlin.
Od léta 1944 následovala nejrozšířenější varianta P-51D s motorem Packard V-1650-7 (1 095 kW), zesílenou výzbrojí šesti kulometů a upravenou zádí trupu. Snížený hřbet a „kapkovitý“ kryt kabiny zlepšily výhled pilota vzad, což bylo v doprovodné a stíhací roli výrazným přínosem. Produkce verze P-51D (v Británii označované Mustang Mk.IV) dosáhla 7 956 kusů.
Stavba a úpravy
Tamiya P-51D je sice kit z roku 2000, ale tamiyáckou tradici nezapře – čisté díly, žádné vady na viditelných místech a přímočará stavba. Křídla i ocasní plochy dosedly bez problémů. Co mi chybělo, byly oddělené vztlakové klapky – na stojícím Mustangu by měly být sklopené a tady jsou spojené s křídlem. Proto jsem použil aftermarketovou sadu Armycast 72034, která nabízí oddělené klapky, křidélka a směrovku.
Obtisky Tamiya jsou docela silné. Sice se s nimi pracuje dobře, ale obtiskové vodičky je ne vždy dobře vytvarují do povrchu. Proto jsem sáhnul po aftermarketu od DK Decals.
Barvy a postupy
Stříbrný nátěr jsem řešil v několika vrstvách s odlišnými odstíny pro panely, aby povrch nebyl monotónní a odpovídal předloze. Použil jsem barvy Gunze Mr. Color a .
Pro maskování jsem použil masky na krytky Omask 17005, které byly trochu tužší, ale dobře splnily svůj účel. Modrá na směrovce je Gunze Aqueous . Pruh proti oslnění na trupu před kabinou je v odstínu Gunze Mr. Color .
Co říkají modeláři
P-51D Mustang od Tamiyi ve 1/72 je kit z roku 2000, který představuje zmenšenou verzi výborného 1/48 předchůdce. I přes svůj věk jde o solidní produkt splňující tradiční tamiyácké standardy – precizní detailování, dobře navržené díly a žádné stopy vyhazovacích kolíků na viditelných místech. Kokpit nabízí základní detail stěn a překryt kabiny lze zobrazit otevřený. Kit nabízí možnost různých variant značení, ovšem chybí obtisk přístrojové desky – paradoxně je přiložen dekal pásů. Obtisky ze stavebnice jsou dle zkušeností modelářů poměrně tlusté a hůře se s nimi pracuje.
Stavba je přímočará a příjemná s dobrým pasováním většiny dílů. Křídla i ocasní plochy dobře dosedají, přesto je na švech trupu potřeba tmelení. Hlavní výtkou je absence oddělených klapek, které by na stojícím modelu měly být sklopené. Kit je celkově méně detailní a mírně zjednodušený oproti modernějším alternativám, ale výsledný model vypadá dobře a stavba je naprostá pohoda.
Pro srovnání s novějším Eduardem ve stejném měřítku: Eduard nabízí výrazně vyšší úroveň detailu včetně správně zpracovaných podvozkových šachet a oddělených křidélek. Eduard je také tvarově přesnější – Tamiya trpí nepřesností v poloze a úhlu křídla, které sedí příliš nízko u odtokové hrany, což ovlivňuje i tvar chladicího tělesa. Přesto platí, že oba kity v rukou zkušeného modeláře přinesou pěkný výsledný model a Tamiya zůstává díky své robustnosti a jednoduchosti stavby skvělou volbou pro ty, kteří hledají bezproblémový projekt.
Galerie
Zdroje
- North American P-51 Mustang – Wikipedie - český přehled vývoje, verzí a bojového nasazení
- North American P-51 Mustang - anglický souhrnný článek o typu a jeho variantách
- North American P-51 Mustang - AirVectors - podrobný technický a historický přehled celé řady Mustang
- North American P-51D Mustang - National Air and Space Museum - muzejní stránka k verzi P-51D se základním historickým kontextem
- P-51 Mustang | Facts, Specifications, & History | Britannica - stručné encyklopedické shrnutí typu v angličtině
