Předloha
Moje předloha představuje stíhací letoun Messerschmitt Bf 109G-6 s taktickým označením Bílá 12, na němž létal Uffz. Anton Riemer od 7./JG 77. Jednotka byla v lednu 1944 nasazena na letišti Mizil v Rumunsku, odkud operovala v rámci německé Luftwaffe na východní frontě. V této době jednotka zajišťovala především stíhací ochranu a obranu důležitých oblastí v Rumunsku, zejména v souvislosti s ochranou strategických ropných polí a dopravních uzlů.
Anton „Toni“ Riemer
Anton „Toni“ Riemer sloužil na začátku roku 1944 u 7./JG 77, kde létal na Bf 109G-6 „Bílá 12“ v Rumunsku. Později přešel k JG 1, nejprve ke 4. a poté ke 3. Staffel.
V průběhu služby pilotoval také typy Fw 190A-8, Fw 190D-9 a na samém konci války proudový He 162A. Svůj He 162 převzal 11. dubna 1945 v Ludwigslustu. Dne 1. května 1945 byl při přeletu zraněn; přesné místo ani okolnosti nejsou jisté. Následkům zranění podle dostupných údajů podlehl v roce 1946.
Messerschmitt Bf 109
Messerschmitt Bf 109 byl německý stíhací letoun tvořící páteř Luftwaffe po většinu druhé světové války. Poprvé bojově zasáhl roku 1937 ve španělské občanské válce; šlo o moderní celokovovou konstrukci s uzavřeným kokpitem, zatahovacím podvozkem a kapalinou chlazeným dvanáctiválcem.
Messerschmitt Bf 109G
Messerschmitt Bf 109G – série „Gustav" – vznikla vývojem z předchozí řady F a spolu s Fw 190 tvořila páteř německé Jagdwaffe. Nová verze přinesla posílení konstrukce křídla, zesílené zasklení kabiny, dodatečné pancéřování palivové nádrže a nový motor Daimler-Benz DB 605A s výkonem 1 475 k. Motor zpočátku trpěl poruchami spolehlivosti a plný výkon byl povolen až v červnu 1943. Jako většina německých letounů druhé světové války byl Gustav navržen s důrazem na modularitu – různé konfigurace výzbroje a vybavení bylo možné měnit pomocí továrních sad Umbau (/U) nebo polních sad Rüstsätze.
V průběhu výroby se původně čistý aerodynamický tvar Gustava postupně měnil v závislosti na operačních požadavcích. Od jara 1943 se na krytu motoru objevily charakteristické výdutě zakrývající závěry silnějších kulometů MG 131, na křídlech pak vyboulení kvůli větším pneumatikám – to vyneslo Bf 109G-6 přezdívku „Die Beule" (Boule). Pozdější verze dostaly přehledné kabiny s lepším výhledem, kanón MK 108 ráže 30 mm, výkonnější motor DB 605AS a od G-5 také větší dřevěnou ocasní plochu. Na Gustavu létal i nejúspěšnější stíhací eso všech dob Erich Hartmann se 352 potvrzenými sestřely.
Messerschmitt Bf 109G-6
Bf 109G-6 byl zaveden v únoru 1943 a stal se nejpočetněji vyráběnou variantou celé série – do roku 1944 vzniklo přes 12 000 kusů. Hlavní novinkou byla výměna kulometů MG 17 ráže 7,92 mm za silnější MG 131 ráže 13 mm, jejichž větší závěry si vyžádaly charakteristické výdutě na krytu motoru, které snižovaly rychlost o 9 km/h. G-6 byl v roce 1943 nejčastěji nasazovaným německým stíhačem a díky modulárnímu systému výzbroje sloužil v celé řadě rolí – jako stíhač, noční stíhač, stíhací bombardér i těžce ozbrojená varianta s podkřídelními gondolami nebo raketami. Podverze G-6/U4 nesla místo standardního kanónu MG 151/20 třicetimilimetrový MK 108 střílející osou vrtule.
Stavba a úpravy
Stavba probíhala bez větších problémů a celkově šlo o klidný projekt. Protože jsem chtěl model dokončit v německém zbarvení, použil jsem obtisky Exito Decals ED72001.
Pro vyvážení křidélek mi navíc kamarád podle mého jednoduchého návrhu vytiskl 3D díly, které model doplnily o zajímavý vlastní detail.
Barvy a postupy
Horní plochy jsem nastříkal barvami Gunze Aqueous (RLM 74 Graugrün), (RLM 75 Grauviolett). Na spodní a boční plochy přišla barva Gunze Aqueous (RLM 76 Lichtblau).
Co říkají modeláři
Bf 109G-6 od Special Hobby ve verzi „Mersu over Finland" v 1/72 vychází ze základu AZ/KP doplněných o resinové díly, leptanou planžetu a obtisky pro finské stroje. Základní plast nabízí jemné ryté panelové linie a nýtování, avšak větší díly jako křídla a trup mají mírně zrnitý povrch vyžadující lehké přebroušení jemným brusivem – příliš agresivní broušení však hrozí ztrátou ryté textury. Kokpit je slušně vybaven s kombinovanou podlahou a zadní přepážkou, odděleným krytem závěru kanonu, přístrojovou deskou, zaměřovačem Revi a hlavovou ochranou. Přístrojová deska je pěkně vylisována, i když bez dekalů ciferníků. Pásy jsou řešeny formou obtisků. Podvozkové šachty jsou zpracovány s otevřenými otvory. Resinové výfuky opravují nedostatky původního toolingu, kde byly kryty výfuků nesprávně zdvojeny, a resinová kola jsou dostupná ve dvou provedeních – s dezénem i hladká.
Stavba kitu je zvládnutelná, detail je na dobré úrovni pro toto měřítko, byť místy mírně měkký. Přiložená palubní deska na filmové fólii a leptaná planžeta povyšují výsledný model nad úroveň základního kitu.
Galerie
Zdroje
- Messerschmitt Bf 109 - Wikipedie - český přehled vývoje, verzí a bojového nasazení
- Messerschmitt Bf 109 - anglický souhrnný článek o typu a jeho variantách
- Messerschmitt Bf 109 variants - přehled jednotlivých verzí a vývojových změn, včetně řady Gustav
- Messerschmitt Bf 109 G-6 (MT-507) - Finnish Air Force Museum - muzejní stránka přímo k verzi Bf 109G-6
- Messerschmitt Bf109 G-6 - Yorkshire Air Museum - muzejní stránka k dochovanému stroji verze G-6
