Předloha
341 Kókútai a 402 Hikótai
Předlohou pro model Kawaniši N1K1 Ja Shiden model 11 byly letouny 341 Kókútai a 402 Hikótai, které sloužily v Japonském císařském námořnictvu (IJN) během druhé světové války. Stroj 341-16 S operoval na filipínském ostrově Luzon na začátku roku 1945.
Kawaniši N1K1 Shiden
Kawaniši N1K vznikl jako jednomotorový jednomístný celokovový plovákový stíhací letoun císařského japonského námořnictva. Právě z této koncepce pak vycházely pozemní stíhací verze N1K1-J a N1K2-J, které Spojenci označovali kódovým jménem George. Sériová výroba N1K1-J se rozběhla v prosinci 1943 a už předsériové stroje se lišily od prototypů nasazením motoru Micubiši NK9H Homare 21 (1 484 kW) i posílenou výzbrojí v podobě kanónů Typ 99 Model 2 s lepšími balistickými parametry. V závodě Naruo byla produkce ukončena v listopadu 1944 po dodání 541 kusů, továrna v Himedži pokračovala do června 1945 a vyrobila dalších 466 letounů. Nejčastěji šlo o variantu N1K1-J Šiden Model 11 („Fialový blesk“).
Prvním útvarem, který N1K1-J převzal do výzbroje, se v první polovině roku 1944 stal 341. kókútai „Šiši“. K prvnímu bojovému nasazení došlo v říjnu 1944 při zahájení bojů o Filipíny.
N1K1 Ja
Základní provedení N1K1-J Shiden Model 11 bylo pozemní stíhací přepadovou verzí s motorem Homare 21 a upraveným krytováním; výzbroj tvořily dva kulomety Typ 97 ráže 7,7 mm a dva kanóny Typ 99 ráže 20 mm, přičemž stroj dostal i kabinu s lepším výhledem. Varianta N1K1-Ja (Model 11A) upustila od příďových kulometů a soustředila se na čistě kanónovou výzbroj – čtyři 20mm kanóny Typ 99 v křídlech.
Stavba a úpravy
Tamiya patří ke stavebnicím, u kterých stavba většinou bez větších problémů plyne – a tento Shiden nebyl výjimkou. Přesto jsem se nevyhnul pár místům, která si vyžádala pozornost. Přechod křídlo-trup na spodní straně trupu skrývá nepříjemnou mezeru, kterou jsem musel zatmelit. Spodní polovina křídla měla tendenci k mírnému přesazení. Podvěsné kanóny pod křídly jsem musel mírně posunout, protože vylisované polohy kolidovaly s podvozkovými nohami, což jsem od Tamiyi upřímně nečekal. Kabinu jsem vymaskoval maskami Eduard CX100.
Barvy a postupy
Na hornách plochách jsem použil barvu Gunze . Na spodních plochách pak hliníková Tamiya . Techniky zahrnovaly patinu, wash a chipping.
Co říkají modeláři
N1K1 Shiden ve 1/72 nabízí pěknou úroveň detailu s jemnými rytými linkami, stavba však není tak bezproblémová, jak by si modelář mohl přát. Opakovaně zmiňovaným problémem je přechod křídlo-trup, kde se objevuje mezera až 2 mm na spodní straně trupu vyžadující tmelení. Spodní polovina křídla má tendenci k mírnému přesazení, což je podle recenzí známý problém kitu. Podvěsné kanony pod křídly mají na plastu vyznačené polohy pro lepení, které však kolidují s podvozkovými nohami – řešením je sbroušení nalisovaných kolíčků a posunutí kanonů o přibližně 2 mm. Podvozkové nohy trpí přesazením dělící roviny formy, jejichž pilování ničí povrchový detail, a zaslouží si proto náhradu nebo pečlivé opracování.
Galerie
Zdroje
- Kawanishi N1K – popis letounu N1K Shiden a jeho variant na anglické Wikipedii
- Kawanishi N1K2-Ja Shiden Kai (George) – exponát Shiden Kai ve sbírce National Air and Space Museum
- Kawanishi N1K2-Ja Shiden Kai (George) – stránka letounu v National Museum of the USAF
- Kawanishi N1K1-J Shiden (Violet Lightning) 'George' – podrobný článek o historii a variantách na History of War
- Kawanishi N1K-J Shiden (George) Fighter Aircraft – technický profil na Military Factory
