Předloha
Předlohou modelu je Focke-Wulf FW 190D-9 výrobního čisla 210128. Stroj "žlutá 9" patřil do III. Gruppe Jagdgeschwader 54 a krátce na něm létal Oblt. Eugen Schreiner.
Černý pátek
Dne 29. prosince 1944 se Oblt. Eugen Schreiner zapojil do bojové akce III./JG 54, která vešla ve známost jako „Black Friday“. Šlo o vysoce vyznamenaného bývalého pilota bombardérů; paradoxně právě ten den letěl teprve druhý bojový let jako stíhací pilot. Skupina dostala rozkaz zachytit stíhací bombardéry v prostoru Münster–Rheine a vzlétla z Varrelbusche. Přidělená nízká hladina letu (kolem 2 000 m a níže) byla pro ně nevýhodná, protože nad nimi operovaly početné spojenecké stíhačky a hrozily opakované útoky shora.
Schreiner byl během manévru v prudké pravotočivé zatáčce sestřelen Spitfirem Mk.IXC od No. 331 (Norwegian) Squadron RAF, který pilotoval 2/Lt Carl Jacob Stousland; k pádu došlo u Lengerichu a Schreiner zahynul. V této sérii střetů utrpěla III./JG 54 těžké ztráty, přičemž spojenecké stíhačky měly v nízké výšce jasnou početní převahu.
Oblt. Eugen Schreiner
Schreiner se narodil 27. 2. 1921 a byl nositelem mimo jiné Deutsches Kreuz in Gold (uděleno 10. 11. 1942).
Focke-Wulf Fw 190D
Focke-Wulf Fw 190D představoval závěrečnou sériově vyráběnou vývojovou větev „stodevadesátky“. Šlo o varianty s řadovým motorem, které vznikly jako logické pokračování snahy udržet výkony letounu i ve velkých výškách. Už kolem roku 1941 bylo zřejmé, že německé stíhačky budou stále častěji čelit spojeneckým bombardérům schopným udržet vysoký výkon nad 6 000 m, a Focke-Wulf proto začal hledat řešení, jak ve výšce neztratit bojovou hodnotu.
První pokusy se ubíraly dvěma směry. Experimenty s radiálním motorem a přeplňováním (Fw 190B) nepřinesly přesvědčivé výsledky, a pozornost se postupně přesunula k řadovým pohonným jednotkám, zejména k projektu Fw 190C s motorem DB 603. Oba programy však narážely na technické potíže a nedotažené systémy, takže zůstaly ve fázi prototypů a bez výraznější podpory RLM. Reálnější naději nakonec přinesl vývoj motoru Junkers Jumo 213.
První zkušební stroj s novým motorem vznikl v září 1942 v podstatě jako úprava stávajícího draku: do trupu byl dosazen invertní vidlicový řadový motor. Letové zkoušky ale ukázaly posun těžiště dopředu a zhoršení stability. Konstruktéři problém řešili co nejmenšími zásahy do konstrukce – trup byl prodloužen vložením nové sekce před ocasními plochami a pro zlepšení směrové stability se zvětšila účinná plocha svislé ocasní plochy. Další ladění trvalo ještě zhruba dva roky; po neuspokojivých konfiguracích D-0, D-1 a D-2 se do sériové výroby dostala až verze Fw 190D-9, zavedená v srpnu 1944, s motorem Jumo 213A a jednostupňovým dvourychlostním mechanickým kompresorem.
Celková produkce „déček“ se obvykle odhaduje přibližně na 1 500 až 1 700 kusů. Luftwaffe převzala zhruba 900 strojů, ale kvůli chaotické situaci v posledních měsících války se k bojovým jednotkám dostala jen část z nich.
Stavba a úpravy
IBG nastavilo s touto Dorou opravdu vysokou laťku. Výlisky jsou čisté, bez otřepů, lepty jsou součástí balení a motor jde ukázat otevřený. Dlouhonosá Dora je můj oblíbený stíhací letoun takže jsem neodolal. Vnitřní sestava trupu (motor, kokpit, výzbroj) je docela složitá. Je potřeba pečlivě číst návod; bez důkladného suchého pasování bych se neobešel. Trup sám sedí výborně a hezky sedí i zbytek stavebnice.
Barvy a postupy
Pro airbrush jsem použil barvy Gunze Aqueous , , . Při barvení mi hodně pomohly záslepky pro šachty Peewit 75016 a masky Eduard CX622.
Před nanesením obtisků jsem model opatřil lesklým lakem. Na konec jsem stříknul matný lak a povrch jsem zašpinil. Po weatheringu vypadá nýtování přesně tak, jak má.
Stříkací masky Fw 190D-9 (1:72)
Co říkají modeláři
Kit FW 190D-9 od IBG ve 1/72 je mezi modeláři považován za nejlepší dostupný model tohoto typu v daném měřítku. Díly jsou vylisovány precizně, bez otřepů a propadlin, s jasnými a čistými detaily. Součástí stavebnice je planžeta leptaných dílů, detailní motor umožňující zobrazení s otevřeným motorovým prostorem a kvalitní čiré díly s dobrou čirostí a ostrostí rámování. Obtisky Techmod mají přesný soutisk a minimální přesah laku a velmi dobře reagují na změkčovadla.
Stavba kitu skýtá několik výzev. Konstrukce vnitřní sestavy trupu s motorem, kokpitem a výzbrojí je poměrně složitá a instrukce nejsou vždy dostatečně jasné – důkladné suché pasování je tedy nezbytností. Pasování trupu je celkově dobré až výborné, lokálně se však objevují menší mezery v místě přechodu křídlo-trup nebo pod motorovým krytem, které lze řešit plastovými proužky či tmelením. Určitou diskuzi vyvolává výraznost nýtování, která v přímém srovnání s kity Eduard působí větším dojmem – po nalakování se však detaily ukáží v příznivějším světle.
Galerie
Zdroje
- Focke-Wulf Fw 190 – popis letounu Fw 190 a jeho variant na anglické Wikipedii
- Focke-Wulf Fw 190 – přehled variant a historie na Válka.cz
- Focke-Wulf Fw 190 D-9 – exponát Fw 190 D-9 ve sbírce National Air and Space Museum
- Focke-Wulf Fw 190 (Dora) High-Altitude, High-Performance Fighter Aircraft – technický profil verze Dora na Military Factory
- Focke Wulf Fw 190D-9 Dora – podrobný článek o vývoji a nasazení D-9 na War History
