Předloha
Airacobra I s/n AH574 byla původně objednána pro RAF, po odmítnutí typu však připadla britskému Královskému námořnictvu k testovacím účelům. Dne 4. dubna 1945 s ní kapitán Eric „Winkle" Brown jako první přistál s letounem vybaveným zatahovacím příďovým podvozkem na palubě letadlové lodi HMS Pretoria Castle.
Bell P-39 Airacobra
Bell P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun, který sloužil u United States Army Air Forces za druhé světové války. Vyznačoval se neobvyklým konstrukčním řešením – motor byl umístěn ve středu trupu za pilotem a poháněl vrtuli přes dlouhý hřídel, což uvolnilo prostor v přídi pro 37mm kanón Browning T9 střílející osou vrtulového kužele. Airacobra byla také prvním stíhacím letounem vybaveným příďovým podvozkem. Do kokpitu se vstupovalo netradičně – bočními dveřmi po obou stranách trupu.
Absence výkonného turbodmychadla znamenala, že výkon letounu výrazně klesal ve vyšších výškách, a RAF jej proto odmítla pro nasazení nad západní Evropou. Naopak Sovětský svaz, kde se vzdušné souboje odehrávaly převážně ve středních a nízkých výškách, letoun přijal nadšeně – tisíce kusů bylo dodáno na východní frontu, kde sovětští piloti dosáhli s tímto typem nejvyššího počtu sestřelů ze všech letadel americké výroby. Mimo SSSR sloužila Airacobra také u Svobodných Francouzů, RAF a italského Cobelligerentního letectva.
Bell P-400 Airacobra
Airacobra I byla exportní verzí určenou pro Británii, která v září 1940 objednala 675 kusů. Oproti standardní americké verzi nesla místo 37mm kanónu 20mm kanón Hispano-Suiza HS.404 a výzbroj doplňovalo šest kulometů ráže .303 palce. Aktivně ji provozovala pouze No. 601 Squadron RAF, a to pouhých 80 strojů – letoun byl shledán nedostatečným co do rychlosti stoupání a výškového výkonu pro podmínky nad západní Evropou. Přibližně 200 nevyužitých kusů Británie následně přeposlala Sovětskému svazu.
Jeden z exemplářů Airacobry I, stroj se sériovým číslem AH574, se zapsal do letecké historie jiným způsobem. Původně objednaný pro RAF v rámci série AH570–AH739 byl po odmítnutí typu předán britskému Královskému námořnictvu k testovacím účelům. Dne 4. dubna 1945 s ním zkušební pilot kapitán Eric „Winkle" Brown přistál na palubě HMS Pretoria Castle – šlo o historicky první přistání letounu se zatahovacím příďovým podvozkem na letadlové lodi, uskutečněné v rámci nouzové situace při zkouškách plánovaných gumových přistávacích ploch pro budoucí letadlové lodě.
Stavba a úpravy
Po zkušební stavbě starého Typhoonu jsem sáhl po skutečně novém kitu, ale nadšení rychle vystřídal návrat do šortranové reality. Stavebnice je typický short-run s otřepy, mělkým rytím a místy vyžaduje více práce, než jsem čekal.
Nejméně příjemná pro mě byla vrtule s oddělenými listy, což je řešení, které mi dlouhodobě nevyhovuje. Celkově šlo o stavbu, u níž bych po této zkušenosti raději zvolil některý z přesnějších kitů od Tamiyi nebo Eduardu. Naštěstí v kitníku čeká nová Airacobra od Arma Hobby.
Barvy a postupy
Na horních plochy jsem použil barvy Tamiya a . Spodní plochy jsem nastříkal barvou Tamiya .
Znázornění opotřebení je hodně nepovedené, protože jsem se vrátil do osmdesátek a tupoval jsem stříbrnou barvu ustřiženým molitanem. Víckrát jsem to už neudělal.
Co říkají modeláři
Bell P-400 Airacobra od RS Models ve 1/72 je typický short-run kit s jemnými rytými linkami, avšak se znaky charakteristickými pro tento typ výroby – výraznějšími dělícími liniemi formy, stopami vyhazovačů ve větších dílech, propadlinami v silnějších částech a místy zanesenými nebo příliš malými otvory pro montáž dílů. Kokpit je na tuto kategorii kitu nadstandardně vybaven se sedačkou, řídící pákou, pedály, přístrojovou deskou, zaměřovačem a závěry nosových zbraní. Čiré dveře kabiny jsou příjemně průhledné s vnitřním detailem. Obtisky jsou tisknuty bezchybně a stencilingový plán je přehledný.
Stavba vyžaduje zkušenosti s short-run kity – důkladné suché pasování každého dílu před lepením je naprostou nutností. Do nosu je doporučeno vložit dostatečné závaží, jinak model sedí na ocase. Vrtulové listy se lepí jednotlivě. Odtoková hrana křídla a svislé ocasní plochy nejsou příliš ostré vzhledem k dělení dílů. Některé detaily jako podvozkové nohy vyžadují pečlivé začištění. Přes svá omezení nabízí kit mírně vyšší úroveň detailu než srovnatelné kity od Academy. V současnosti Arma Hobby nabízí nesrovnatelně kvalitnější model.
Galerie
